Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Ježíš, Bible J 6, 37

Jak nám může Bůh pomoci, když jsme pronásledováni strachem

22. června 2009 v 19:10 | Jan Lukl |  Kázání
Podobně jako starosti i strach je jednou z těch našich odpovědí na vnější okolnosti, u kterých máme pocit, že nad nimi ztrácíme kontrolu. Boží Slovo ale mluví o strachu a také nabízí řešení. Mluví o něm jako o něčem co je možné mít pod kontrolou. A ty principy jednání se strachem jsou podobné těm o kterých jsme mluvili v souvislosti se starostmi.
Co tedy máme dělat:
Urči (odhal) zdroj (původce) svého strachu
Vzpomínám si na jeden rozhovor s jedním člověkem, který mi řekl, že každý strach pochází od ďábla a že ďábel je zdrojem veškerého strachu v mém životě. Ať už ten člověk to myslel jakkoliv upřímně, jednoduše to není pravda.
Stejně jako u všech problémů i u strachu je potřeba vystopovat jeho zdroj, jeho původ. Říkali jsme si to hned v prvním kázání této naší série (o problémech a jejich biblickém řešení). Dříve než můžeš jakýkoliv problém vyřešit, musíš ho biblicky identifikovat a definovat.
Ne všechny strachy jsou stejné. Známe to z vlastní zkušenosti:
Existují strachy (obavy), které jsou běžnou součástí zdravého života na tomto světě. Uvidíš auto, které se nějaký způsobem vymklo řidiči z podkontroly, dostalo smyk a tak přirozeně mizíš ze silnice a přeskakuješ třeba nějakou zídku. Důvodem tvé rychlé reakce je strach. A je to velmi dobrý, zdravý, normální strach. Je to stejný strach, který ti zabrání, aby ses klouzal na tenkém ledě, dával své ruce na rozpálená kamna a podobně.
Tyto strachy jsou Božím darem, který nás má ochránit před nebezpečím aniž bychom se museli zastavit a promýšlet, jak mám jen zareagovat, aby to bylo správné. V tu chvíli nemáme jednoduše na takové přemýšlení čas.
Existují také nenormální obavy a fóbie (úzkosti). "Protože jsem byl jednou svědkem takového řítícího se auta (mimo kontrolu), každé auto vidím jako velké nebezpečí. A proto už nikdy neopustím svůj domov!"
Zde se normální strach změnil v otroctví. Není zde žádný prostor pro Boží ochranu a moc. Ze strachu se stala taková lupa skrze kterou se dotyčný dívá na zbytek svého života. Tím problémem už není to auto, které se dostalo do smyku. Je to můj strach, který se vymknul kontrole.
Jsou také strachy, které mohou být překonány díky větším znalostem a zkušenostem. Byla doba, kdy ses bál tmy, ale později jsi zjistil, že na samotné tmě není nic zvlášť nebezpečného. Tento strach překonáme, když se dozvídáme ta běžná fakta o tmě a naučíme se jak jí zvládat.
Stejné platí například i o řízení auta, kola, ale třeba i chození do školy, vedení nějaké křesťanské skupinky, zpívání ve chválící skupince, vedení shromáždění, atd. Stále existuje mnoho lidí, kteří by překonali svůj strach, kdyby to zkusili, pokusili se o ten krok, místo toho, aby se nechali ovládat svým strachem.
Existují také strachy, které jsou způsobeny hříchem a nečistým svědomím. Nic nevede k životu ovládanému strachem tak moc jako je lidská hříšnost (špatnost). Bible tuto pravdu jasně ukazuje:
Přísloví 28,1 - " Svévolníci utíkají, i když je nikdo nepronásleduje, ale spravedliví jsou odvážní (žijí v bezpečí) jako lvíče."
Pokud jsem schopen vidět jen to krátké potěšení, které sebou může přinášet hřích, neporozuměl jsem plně hrůze hříchu. Ďábel velmi rád ukazuje tuto stránku hříchu, zatímco skrývá všechny ostatní: hřích vždy sebou přináší i strach. Doslova z našeho života vysává pokoj.
Hlavním bodem tohoto verše z knihy Přísloví je, že hřích produkuje strach, který nemá žádnou vnější, cizí příčinu ("nikdo na nás z vnějšku neútočí"). Hřích sám produkuje strach - podobně jako bažina produkuje komáry. Je to tak, protože ať se snaží člověk jakkoliv tomu vyhnout, když hřeší, dělá to proti vrozenému vědomí morální zodpovědnosti. (pokud tedy už není naprosto otupen) Hříchem se v tom konečném důsledku člověk staví proti tomu, jak byl stvořen a staví se proti odpovědnosti, kterou někde v hloubce svého nitra vnímá, že jednou bude stát před živým Bohem.
Existuje také strach z člověka. Ďábel používá tento strach velmi specificky, aby tak zabránil lidem v opravdovém úsilí o spravedlnost. V tom našem studiu má právě tento strach nejvíce duchovní pozadí. Je obzvlášť používán k tomu, aby bránil vlivu Ducha svatého v životě Božích dětí.
Přísloví 29,25 - "Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad. (bývá povýšen)"
Trochu jinými výrazy pak Ježíš popisuje výsledek přesně toho samého strachu v životě těch, kterým se snažil sloužit:
Jan 5,44 - "Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte!"
Ježíš zde popisuje strach člověka jako lásku k uznání (slávě), která přichází od člověka víc než k slávě, která přichází od Boha. Je to stejné jako léčka popsaná v Přísloví - kroužek skrz nos, který je výsledkem toho, že jsme opatrnější v udržování své reputace mezi důležitými lidmi než vztahu s Bohem.
Tento strach je tou nejběžnější příčinou duchovní kolísavosti (nerozhodnosti). Je tím co rozděluje (rozštěpuje) život mezi různé pány. Tento strach brání lidem, aby žili plným, bohatým životem v tom pravém slova smyslu. Náš svět je řízen duchem této doby, který dělá vše pro to, aby tento strach měl v církvi co největší účinek.
Na tomto stručném přehledu zdrojů strachu (a ten seznam je jen určitý vzorek) můžeme vidět, že ne ke každému strachu máme přistupovat stejně. Například jsme se dozvěděli, že ne každý strach potřebuje duchovní osvobození, ačkoliv možná nějací křesťané se k nim takto staví a takto je vidí. Díky nedostatku duchovního porozumění strachu, prožívají někteří křesťané v této oblasti určité zklamání. Je potřeba abychom znali původ našeho strachu. A pak s ním jednali tím správným biblickým způsobem.

Ježíš řekl svým učedníkům, že za normálních podmínek jsou schopni ovládat a vytlačit svůj strach
Dejme tomu, že mohou být někteří lidé, kteří z důvodu nějakých omezení, nemohou přijmout zodpovědnost za své chování. Ale za normálních podmínek existuje biblický způsob jak jednat se strachem.
Jan 14,27 - "Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!"
Pamatujme, tato slova pocházejí od Učitele, který dobře zná ten rozdíl mezi věcmi, které změnit můžeme a těmi, které změnit nemůžeme. Je to stejný Ježíš, který, jak jsme studovali minulý týden, učil o tom jak je bláhové snažit se svými starostmi prodloužit si život "Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?" (Mt 6,27). Ježíš vědě, že ani já ani ty něco takového nedokážeme. Rozuměl tomu a připomínal nám tuto pravdu.
Na druhou stranu nám tu ale Ježíš říká, že strach je něco jiného. Se strachem se něco dělat dá. Říká to svým učedníkům. Jeho učedníci se báli. A Ježíš jim říká, že by takto reagovat neměli "Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!"
Co tedy můžeme se svým strachem dělat?
Nevyčítejme si strach, který se dá překonat tak, že mu porozumíme a praxí. Měli jsme to hned v prvním bodě dnešního studia. Je normální mít z něčeho strach. A ten strach z nových výzev můžeme překonat praxí a zkušenostmi.
Plňme svůj život takovými třemi protijedy (proti látkami) proti strachu - Božím Slovem, modlitbou a povzbuzováním druhých věřících.
Slovem Božím - Žalm 56,11-12 - "V Boha, jehož slovo chválím, v Hospodina, jehož slovo chválím, 12 v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk?"
Je dobré toto znát: Je pro nás obecně velmi nesnadné žít opravdovou vírou v Boha, praktikovat víru v Boha. Jednoduše shledáváme, že je to obtížné vykouzlit si duchovní představu Boha, který nemůže být spatřen prostým okem.
Když David mluvil o důvěře v Boha, okamžitě se zaměřil na Boží Slovo. Je to viditelné, prokazatelné a dostupné. Víra v Boha přichází z poznání a spolehnutí se na Boží sliby (zaslíbení). Pamatujme, víra přichází ze slyšení a slyšení ze Slova Božího.
Modlitba - Filipským 4,6-7 - "Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. 7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši."
Líbí se mi tato slovo, "…bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši." Ukazují, že ten užitek modlitby v překonávání mého strachu bude dokonce větší než i to trénování mé vlastní duševní síly či síly vůle.
Jakmile se rozhodnu, že se budu modlit a začnu se modlit, Bůh bude posilovat ten účinek mé modlitby i dlouho po té, co jsem se už domodlil. Použije si ten můj modlitební závazek, to mé modlitební odhodlání k tomu, aby strážil mou mysl během těch útoků strachu, které budou během dne přicházet. Je to úžasné Boží zaslíbení!
Společenství ostatních věřících - Žid 3,13-14 - "Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono `dnes´, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. 14 Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce."
Podívejme se také na Židům 10,23-25 - "Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. 24 Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. 25 Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův."
Duch Boží nás tu velmi jasně napomíná a nabádá ke každodennímu vzájemnému povzbuzování. Všimněme si také jak okamžitě na to následuje příkaz k tomu, abychom "držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme …" (10,23), a pak přichází výzva k udržování blízkých kontaktů (blízkého vztahu) s tělem Kristovým, aby mohla tato služba povzbuzování růst a neměla žádné překážky a to až do dne kdy znovu přijde Kristus.
Vidíte to spojení? Nejsme dost silní na to, abychom se "drželi neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme" bez služby ostatních. Je důležité, aby Kristovo společenství, ostatní věřící byli pro mě pravidelně posilou. A já i ty se musíme této službě druhých otevřít, přijímat ji.
A tak toto je ten nejdůležitější bot jak máme jednat se strachem. Naplňme svůj život těmi třemi protilátkami, které nám Bůh nabízí (poskytl).
Navzdory svému strachu dělejme odvážné věci. Mnoho strachu může být překonáno, když se mu s Boží pomocí postavíme, když mu jdeme vstříc. Pamatujme, statečnost není to samé jako nebojácnost (zbavení se strachu). Statečnost dělá to, co je potřeba udělat a to i navzdory tvému strachu.
Jozue 1,6-8 - "Buď rozhodný a udatný, neboť ty rozdělíš tomuto lidu zemi v dědictví, jak jsem se přísežně zavázal jejich otcům, že jim ji dám. 7 Jen buď rozhodný a velmi udatný, bedlivě plň vše, co je v zákoně, který ti přikázal Mojžíš, můj služebník. Neodchyluj se od něho napravo ani nalevo; tak budeš jednat prozíravě všude, kam půjdeš. 8 Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě."
Bůh zde nechce po Jozuovi, aby něco cítil nebo nic necítil. Odvaha se ukáže na základě poslušnosti spíše než nějakými emocemi. Když Jozue poslouchá Boha, tím že udělá krok víry, Bůh bude s ním.
Časem Jozue hlouběji pozná, že Bůh bude s ním. Tuto důležitou lekci se ale naučí jedině tehdy, když udělá tyto první kroky v důvěře Božímu Slovu.
Připomeňme si stejná slova Ježíše: "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí!" (J 14,1).
Udržujme své srdce čisté. Tolerovaný hřích zničí naší jistotu (důvěru) k Bohu. A jedině důvěra v Boha může zvítězit nad strachem.
Přísloví 28,1 - "Svévolníci utíkají, i když je nikdo nepronásleduje, ale spravedliví žijí v bezpečí (jsou smělí) jako lvíče."
Existuje odvaha, kterou nemůžeme lacino koupit. Přichází totiž jedině do života těch, kdo jsou spravedlivý v Kristu. Čistý život bude odvážný život.
Zapojme se do služby Bohu a lidem. Co byste viděli jako vhodný opak (slovo opačného významu) ke strachu? Většina z nás by asi vybrala odvahu. Podívejme se jak to vidí Bible (Boží Slovo), jaký opak má pro strach:
2 Tim 1,7 - "Bůh nám přece nedal ducha bázlivosti, ale ducha moci, lásky a jasné mysli."
Ve skutečnosti to dává dokonalý smysl. Když o tom přemýšlíme, kořenem strachu jsou obavy o sebe sama - "Co se mi stane?", "Co když ztratím své zaměstnání?", "Jak to bude s mou budoucností?", "Jak to bude s mým zdravím?", "Co si počnu s mými financemi?", atd.
Proto je opakem strachu láska. Služba Bohu a druhým, osvobodí náš život od svázanosti strachem.
Nikdy neudělejme tu chybu, že dovolíme, aby náš strach nás zbavil služby, kterou dáváme Bohu:
Matouš 25,24-25 - "Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: `Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk a sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. 25 Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.´"
S Boží pomocí se soustřeďme na to, co můžeme udělat, abychom udrželi svůj život v pohybu (ve směru) ven a nahoru spíše než dovnitř. Bůh je věrný. Na naše probádání čeká venku svět možností, abychom ho objevili.
Pamatujme co jsme si už dříve řekli. Strach je hluboko zakořeněn v obavách o sebe sama. Služba zahrnuje (vyžaduje) náš život v Kristu (pro Krista) a pro ostatní lidi. Ve službě uvidíme jak Bůh aktivně jedná v našem životě. Nic nevyžene ten náš strach rychleji než právě toto.
Amen
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aleš Jirout Aleš Jirout | E-mail | 3. června 2016 v 15:47 | Reagovat

Nádhera. Tak člověk zmítaný strachem má se zbavit strachu tak, že bude sloužit druhým a Bohu. Viz konec článku.  Hrozná ptákovina. Náboženství jak vyšité. Slepý vede slepé.

Napřed musím dojít osvobození a lásce v Bohu, nelze na frontu poslat někoho, komu se klepou kolena ještě dřív než dostal povolávací rozkaz.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama