Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Ježíš, Bible J 6, 37

Letnice

22. června 2009 v 19:09 | Jan Lukl |  Kázání
Skutky 2,1-13
Oslavujeme Ježíšovo narození - většina světa slaví Vánoce. Oslavujeme Jeho vzkříšení - Velikonoce jsou důležitým dnem v kalendáři téměř na celém světě.
Dnes jsou ale letnice - a sotva kdo si to uvědomuje (možná, že by se i zde našel někdo, kdo, když šel dnes na Bohoslužbu, si tuto zkušenost neuvědomoval). Přesto tento den je velmi důležitý. Co se stalo o Letnicích? … Zrodila se Církev a Bůh, každému z nás (mě i tobě) dal úžasnou příležitost, abychom se stali její součástí.
O počátku církve čteme v Bibli, v knize Skutků, druhé kapitole. A my si nyní přečteme prvních šest veršů a pak 12 a 13 tý verš.
"Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. 2 Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. 3 A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; 4 všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. 5 V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, 6 a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. … 12 Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: "Co to má znamenat?" 13 Ale jiní říkali s posměškem: "Jsou opilí!""
Církev se zrodila o Letnicích. A letnice se tak staly velmi důležitým svátkem, důležitou oslavou v křesťanském kalendáři. Slavil se ten den ještě dříve než vznikla církev? … Ano, v Izraeli to byla slavnost sklizně. Židé slavili sklizeň obilí (svátek šavuot). … Pro církev je to také taková oslava úrody, jsou to žně Ducha svatého. Radujeme se ze sklizně Ducha svatého - církev, a tedy my přijímáme sílu k tomu, abychom byli Ježíšovými svědky. Sklízíme proměnu, obnovu. Přijímáme ten Boží život. Díky Letnicím, je nám ta Boží moc hojně k disposici - je k disposici všem, kdo pozvali do svého života Pána Ježíše Krista a pozvali ho na trůn svého života. Vzniká tak letniční církev - církev zrozená z moci Ducha Božího.
Stejně jako to dělali tehdy učedníci o Letnicích i my rozpoznáváme a hledáme, usilujeme o plnost Ducha svatého. Znovu jako tehdy oni i my potřebujeme znovu prožít tu sklizeň Ducha svatého v našich životech.
Jako Kristovi svědci si nemůžeme dovolit přestat v tom úsilí o naplnění Boží moci, Boží přítomností, naplnění Duchem svatým.
Jako církev si nemůžeme dovolit zůstat stejní - potřebujeme být proměněni.
Jako Boží děti si nemůžeme dovolit ignorovat Otcovu přítomnost skrze D.Sv.
My všichni, jako Kristova církev potřebujeme být znovu naplněni tou Boží mocí - tou mocí, která přišla o letnicích.
Modlitba ….
Potřebujeme Ducha svatého protože potřebujeme moc ke svědectví
Skutky 1,4 - "Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: "Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli."
Skutky 1,8 - "…dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země."
Jedna dáma přišla do hodinářství, aby jí opravili hodinky. Hodinář si je vzal a na chvíli zmizel v zadní místnosti. Brzy se ale vrátil a přinesl perfektně fungující hodinky.
Udivená dáma se ptala jak se mu to podařilo tak rychle opravit. Hodinář odpověděl, že hodinky potřebovaly jen novou baterii.
"Cože, baterii? Nikdo mi nic o baterii neřekl. Hodinky pravidelně každé ráno natahuji!" zareagovala s údivem ta dáma.
Mnoho křesťanů si neuvědomuje tu vnitřní moc Ducha svatého, myslí si, že musí brát věci do vlastních rukou a sami se s tím nějak vypořádat.
Přitom máme k disposici Boží moc (moc Ducha svatého). Bůh chce, abychom dokončili ten úkol, který dal své církvi a abychom ho dokončili v jeho síle a ne svou vlastní silou, svou chytrostí a důvtipem.
V našem textu můžeme vidět, že se Bůh neodvážil po nás chtít, abychom dělali jeho práci bez toho, aniž by nás k ní zmocnil (vybavil).
Proto Ježíš řekl svým učedníkům, aby čekali v Jeruzalémě dokud na ně nesestoupí moc shůry.
Poselství Skutků 1,8 je velmi prosté: "Nikdo nemůže kázat evangelium a čekat výsledky bez Ducha svatého. Bez moci Ducha svatého nikdo nemůže kázat evangelium tak, jak to Bůh zamýšlel.
S Duchem svatým je to jinak
Jak říká apoštol Pavel: "…má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, 5 aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží." (1Kor 2,4-5).
Bez moci Ducha svatého je to poselství evangelia postaveno jen na lidské moudrosti. A Boží Slovo nám říká, že v posledních dnech, někteří křesťané budou "…mít vnější způsob zbožnosti, ale zřeknou se její moci." (NBK 2 Tim 3,5) (Ek - "budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat").
Jinými slovy se zde říká, že někteří křesťané, možná i celé církve dají větší důraz na vnější efekt než na vnitřní zmocnění Duchem svatým.
Bůh nás ale volá, abychom byli jako ta Novozákonní církev, která viděla naplnění Duchem svatým, pokřtění Duchem svatým jako normální, avšak nezbytnou zkušenost, která byla nezbytná ke zmocnění věřícího, aby mohl zvěstovat evangelium.
První křesťané věděli, že bez této moci, bez tohoto zmocnění mnoho změn do tohoto světa nepřineseme.
Ilustrace: Lidské tělo je tím nepozoruhodnějším dílem (mechanismem). Může například udržovat stálou teplotu asi těch 37 °C a nezáleží přitom na okolním počasí. Může být klidně na severním pólu nebe někde v Africe na rovníku - lidská teplota je přibližně stejná.
Uvnitř je určitý mechanismus, který to způsobuje.
Pro křesťana je Duch svatý takovým vnitřním Mechanismem, který nám pomáhá přinášet změnu do tohoto světa.
Potřebujeme Ducha svatého, protože, jako církev i jako jednotlivci, potřebujeme být proměněni
Skutky 2,1-4 - "Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. 2 Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. 3 A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; 4 všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat."
Proč bylo přijetí Ducha svatého doprovázeno ohněm? …. Oheň je symbolem proměny. Oheň mění vše čeho se dotkne.
Pojďme se podívat na to, jak nás Duch svatý proměňuje.
Duch svatý působil na skupinu rybářů, na dřívější prostitutky, na bývalé náboženské vůdce, výběrčí daní a různé další jednotlivce či skupiny lidí a udělal z nich, navzájem provázanou a vzájemně si sloužící, tak různorodou a přitom jednotnou skupinu lidí, kterou nazýváme …církev.
Před letnicemi byli Kristovi učedníci plni strachu. Scházela jim víra. Nerozuměli plně Božímu plánu. Když pak na ně sestoupil oheň letnic, strach zmizel a učedníci byli sjednoceni jak nikdy před tím.
Nic dříve je tak nespojilo (nesvařilo), nic z nich neudělalo takovou spojenou sílu, jako právě ten oheň Ducha Božího.
Př.:Byl jednou jeden kovář, který měl dva kusy železa a přál si je spojit, udělat z nich jeden. Vzal je tak jak byly studené a tvrdé a položil je na kovadlinu. Začal pak do nich tlouct kladivem co mu jen síly stačily. Byly to však dál dva kusy, které se nedařilo spojit. Nakonec si tento kovář vzpomněl na něco, co by neměl nikdy zapomenout. Oba tyto kusy vložil do ohně. Vytáhl je až byly doruda rozpáleny. Položil je na sebe a jednou či dvakrát do nich uhodil kladivem. Velmi brzy se spojily a vznikl z nich jeden pevný celek.
Co způsobuje, že církev v dnešní době funguje? … Boží duch.
Nikdy neexistoval žádný program, který by tak dramaticky proměnil životy lidí.
Přiveďme lidi s nejrůznějším společenským postavením a vytvořme z nich celistvou skupinu lidí, která by byla ve skutečnosti schopná dokázat velké věci.
Potřebujeme k tomu Božího Ducha. Církev se zrodila z moci Ducha svatého.
Společnost nebude proměněna dokud nebude církev proměněna a to mocí Ducha svatého.
Jako jeho děti si nemůžeme dovolit ignorovat jeho bezprostřední blízkost (přítomnost).
"Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm." (Sk 3,11).
" A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden;" (Sk 2,3).
Oheň, který se objevil nad každým věřícím, který byl v té horní místnosti, má spojení se Starým zákonem:
Když Mojžíš zasvěcoval Bohu svatostánek, "Od Hospodina vyšel oheň a pozřel na oltáři zápalnou oběť i obětovaný tuk. Všechen lid to spatřil, zajásal a padli na tvář." (3M 9,24).
A pak král Šalamoun zasvěcoval chrám 2 Par 7,1 - "Když Šalomoun dokončil svou modlitbu, sestoupil z nebe oheň a pohltil zápalnou oběť i díly obětního hodu a dům naplnila Hospodinova sláva."
Nadpřirozený oheň vycházející z Boží přítomnosti, sestoupil na oběti.
Pro lidi to bylo znamením, že Bůh přijal stánek a chrám jako místa svého přebývání. Důkazem toho jeho přijetí byl právě ten nadpřirozený oheň, který sestoupil z nebe.
Apoštol Pavel používá ten termín chrám, aby ukázal, že pod Novým zákonem, Novou smlouvou jsou naše těla tím chrámem Ducha svatého.
1 Kor 6,19 - "Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě!"
O letnicích měli ti jednotlivý věřící, nad hlavou ohnivé jazyky.
Nadpřirozený oheň z nebe …
Znovu, Bůh seslal svůj oheň, aby ukázal, že od této chvíle přijímá ten "chrám" - toho jednotlivce, jako místo svého přebývání.
Věřící je tedy "chrámem" Ducha svatého.
Církev se nyní stává místem přebývání Ducha svatého.
Nám, kteří jsme chrámem Ducha svatého (1Kor 6,19), Bůh říká, že už nepatříme sami sobě. Ve skutečnosti nám zde zároveň říká, že už také nejsme sami.
Ježíš řekl, že pošle "Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude." (J 14,17)
Děkuji Bohu za přítomnost Ducha svatého v mém životě. Děkuji Bohu za ten úžasný vztah, který s ním mohu mít. Také vím, že pokud nebudu tento vztah budovat a udržovat, mohu o něj postupně přijít.
Vzpomínám si na jeden příběh, skutečnou událost, jak v jakémsi slavnostním průvodu, kde jela různá naparáděná vozidla, náhle jedno vozidlo zastavilo - došel benzín. Celý průvod musel čekat, až někdo přinese kanistr a doplní nádrž. Paradoxem bylo, že právě toto vozidlo reprezentovalo jakousi ropnou společnost. S těmi všemi obrovskými zásobami ropy, došel vozidlu této společnosti, benzín.
Mnohdy jako křesťané zanedbáváme svůj duchovní život a následkem toho nám chybí Boží moc (Lk 24,49). Jsme bez paliva.
Ve 3 Mojžíšově 6,12 čteme "Ať na oltáři plane Boží oheň, ať nikdy nezhasne!" Tento oheň od Boha se musel pravidelně kontrolovat, aby nikdy nezhasl.
A stejné by to mělo být s ohněm Ducha svatého v našich životech. Nikdy bychom neměli dovolit, aby zhasl.
Boží Slovo říká "Plamen Ducha nezhášejte," (1Tes 5,19).
Boží lidé, kteří chodí v Duchu svatém, kteří používají jeho dary, chrání tu jeho přítomnost a rozněcují (rozdmýchávají) oheň, který do nich vložil, takovíto lidé přinesou změnu do tohoto světa.
Amen
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama